Nadpis jsem si vypůjčila ze stejnojmenné knihy Je to všechno ve tvé hlavě Dr. Suzanne O’Sullivanové primářky oddělení klinické neurofyziologie a neurologie v National Hospital for Neurology and Neurosurgery ve Velké Británii. Tato moudrá dáma se po celý svůj profesní život specializuje na pacienty s epilepsií a v návaznosti na tuto chorobu se velmi často setkává také s pacienty trpícími psychogenními poruchami.
Co jsou psychogenní poruchy?
Ve zkratce a laicky řečeno: existuje až děsivě mnoho lidí, kteří strádají různými fyzickými neduhy od bolestí hlavy a žaludku, přes ochrnutí končetin, až po náhlé záchvaty podobné těm epileptickým. I přes mnoho testů a různých vyšetření nelze odhalit žádnou fyzickou příčinu těchto stavů. Jedná se totiž o obranný mechanismus tělesné schránky, která se tímto způsobem vyrovnává s nějakým psychickým traumatem, napětím a dlouhodobým stresem.
Bohužel existuje velmi silná bariéra při léčbě. A to jak u samotných lékařů, tak i u těchto pacientů. Lékaři mají obavu, že mohli něco přehlédnout a raději posílají pacienty na další testy a předepisují další a další léky. Na druhou stranu pacienti se zdráhají připustit, že by jejich bolesti a vyřazení z běžného života způsobovala nějaká psychická nerovnováha. Drží se své předchozí klasické diagnózy jako klíště, i když sami ví, že léčba nikam nevede. Bojí se, že budou svým okolím bráni jako blázni, kteří si svou nemoc vymysleli a utrpení jen předstírají. Jen málo jich dokáže otevřeně spolupracovat s psychiatrem, s jeho pomocí odbourat spouštěče zdravotních potíží a tak se vyléčit.
Knihu autorka psala jako soubor příběhů reálných pacientů, se kterými se ve své praxi setkala. Na jejich různých životních osudech, postojích a zdravotních strastech demonstruje obrovskou škálu možností, kdy začne tělo volat o pomoc a přitom mu nikdo nedokáže naslouchat. Dostat se k samotné podstatě choroby je tak velmi těžké.
Naslouchejme sami sobě
Zkuste se sami někdy pozorovat, ale opravdu bedlivě, když se ocitnete ve stresové situaci. Jak přesně se začne vaše tělo bránit? Rozbuší se vám srdce, rozbolí vás žaludek, začnete se potit, roztřese se vám hlas, rozklepou se nohy i ruce, špatně se vám dýchá, rozpálí se vám obličej… Symptomů je celá řada, každý z nás reaguje jinak. Přesto jde vždy o zcela samovolné reakce, nemáme v tu chvíli moc šancí je ovlivnit.
A teď si představte běžný den v zaměstnání, které vás netěší. Už vlastně tu míru stresu ani nevnímáte, berete to jako samozřejmou věc, něco, s čím se musí potýkat každý z nás. Říkáte si: „Všichni ostatní jsou natolik silní, že opět ráno vyrazí do práce, tak co bych to nezvládl i já.“ Najednou se začnete cítit špatně, často vás bolí hlava, máte žaludeční problémy, dostáváte křeč do ruky, nebo sebou rovnou prásknete o zem přímo na poradě. A přitom se v poslední době vůbec nic nezměnilo, neutrpěli jste žádný psychický otřes. Jen vaše tělo už začalo křičet DOST! Budete mu naslouchat, nebo si skočíte k lékaři pro prášky proti bolesti?
Příčin psychogenních poruch je samozřejmě více, ale na tomto ilustračním příkladu je jasně vidět, že někde příčina je a jejím odstraněním lze dosáhnout uzdravení. Není ovšem vždy jednoduché se té pravé dopátrat.
