Úchvatný film Pianista v režii fenomenálního Romana Polanskiho jsem viděla už před pár lety. A silně mě tehdy zasáhl. Nejinak tomu bylo s knihou samotného Wladyslawa Szpilmana, ústřední postavou vlastního prožitého (přesněji přežitého) příběhu. Knížku jsem si vypůjčila v polštině, takže mi celé vyznění připadalo ještě autentičtější. A mrazivější.

Osobní zpověď světovým bestsellerem

Szpilman napsal knihu Pianista hned po válce v roce 1945. Původním úmyslem autora bylo podle jeho syna Andrzeje Szpilmana pravděpodobně jen vypsání se z prožitých hrůz a opětovné zařazení se do běžného života. Její první vydání v 1946 bylo však cenzurované a dlouho se jí nedostávalo uznání a většího šíření. Až po téměř 50 letech kniha vyšla znovu, nejdříve v Německu. Der Spiegel knize věnoval celých osm stran! Pianista se stal jedním z nejdůležitějších dokumentů týkajících se druhé světové války. Kniha doslova obletěla celý svět. Polské vydání z roku 2000 obsahuje navíc i doslov Wolfa Biermanna, ve kterém popisuje další souvislosti té doby a postavu německého důstojníka Wilma Hosenfelda, který Szpilmanovi zachránil život. A zdaleka nejen jemu.

Pevná víra v přežití

Válečné hrůzy začínají pro rodinu talentovaného pianisty Szpilmana a všechny Židy v roce 1939, kdy vpadla hitlerovská německá vojska do Polska. Po vstupu do Varšavy nastalo peklo. Víra v osvobození spojeneckými vojsky pomáhala zachovat naději i v těch nejhorších okamžicích. Bez ní by naděje na překonání těžkého období nebyla možná. Pevná víra v lepší zítřky je silně cítit v okamžiku, kdy Szpilmana zachrání téměř na prahu smrti německý důstojník. Nadaný mladý pianista mu slibuje, že až se situace otočí a bude naopak důstojník potřebovat pomoc, ať ho vyhledá (bude opět hrát ve varšavském Polském Rádiu). Bohužel, když tato situace opravdu nastala, kapitán Wilm Hosenfeld byl zajat sovětskými vojsky a nebylo možné jej již zachránit. Zemřel v sovětském zajetí.

Zvěrstva na Židech

Že se Němci k Židům nechovali ohleduplně a v rukavičkách, všichni víme. Sledovat ale postupně se zvyšující ponižování, zbavování svobody pohybu, hladovění… až po bezdůvodné odstřelování Židů na ulici, děti z toho nevyjímaje, vyhazování starců z okna… to už je silné kafe. Autentické vykreslení každodenního života a balancování na pomezí smrti dělá z knihy dokument o lidském zlu, které dosáhlo obludných rozměrů. Cíl byl jasný: vyhladit židovský národ. Ve varšavské ghettu jich zemřelo přes 90 000 a do vyhlazovacích táborů smrti bylo odvezeno na 300 000 Židů – zdroj Wikipedie.

Kniha Pianista by měla mít své místo v povinné školní četbě. Nemělo by se zapomínat, co dokáže lidská zloba, ale také, jak silný může člověk tváří v tvář krutému osudu být.